Je dlouhá tichá noc... ta nejkrásnější noc celého roku..
Oči se únavou zavírají a do mysli se zvolna vrádá tajemný sen..
Mysl se vznáší na zasněženými loukami, stromy obtěžkanými sněhovou peřinou.. až tam na kopec, kde je ukryta maličká kaplička..
Dnešní noc rozzářena hořícími svíčkami.. a tak živý oheň osvětluje prostý a jednoduchý interiér malé kaple.. několik žídlí.. a kříž..
Kříž a na něm symbol člověka, jež se kdysi obětoval za ostatní..
Ale to důležité pro náš život, ve skutečnosti, začalo mnohem a mnohem dříve..
Mysl se totiž vydává, uchopena tajemnou silou, na dlouhou cestu.. Obrazy moří vystřídají pouště a nakonec obrazy úrodných polí, kolem velké řeky.. Mysl se však nezastavuje a míří dále na jih.. až k městu od pradávna zvaném Théby..
Dnes byste tu uviděli sloupy karnackého chrámu, ale ještě před ním tu kdysi stávala božská svatyně Eset, Hora i Hathor..
A slova, které slyším, patří právě Eset a Hathor ..
Sestoupili jsme kdysi mezi lidi tohoto světa, abychom se stali jejich učiteli..
Po tisíce let jsme vás provázeli a ukazovali vám cestu.. v podobách nejrůznějších Bohů.. vždy laskavých a soucitících..
Učili jsme vás poznávat a vnímat přírodu, pěstovat plodiny i chovat zvířata pro svou obživu..
Odkrývali jsme vám postupně tajemství nauk, užitečné vědomosti i znalosti.
Poznali jste tajemství a význam hvězd na obloze i základy matematiky.
A mohli si pak vytvořit první kalendáře.. pochopit užitek záplav svých životodárných řek...
Sledovali jsme s uspokojením stále se rozvíjející se život i ducha lidí..
A lidé tehdy milovali své Bohy a neměli z nich strach. Necítili potřebu přinášet jim oběti.. vždyť stačila prosba, drobný dárek.. upřímná myšlenka.
Báje z té doby vypráví o Horovi, synu Eset jež porazil Setha, boha chaosu..
Horus , zářící.., Bůh Světla, Slunce, vám totiž přinesl řád, božský řád .. Sjednotil egyptské kmeny a položil tak základ říše , jež nebude mít v tehdejším světě obdobu..
My,Bohové však už tehdy vnímali mraky, stahující se nad rájem jež jsme po tisíce let tvořili..
Přitahováni silnými vibracemi tohoto Věku, přichází temní mágové i temné síly ze všech koutů vesmíru..
Ve svých rukou i myslích nesou zmar, bolest a zánik..
Temnota prostupuje vším a všemi.. a postupně po tisících let prostoupí nakonec celou Zemí i všemi lidmi..
Ale vraťme se ještě zpět v čase..
Lidé ještě netuší nic o zkáze, která přichází.. jen srdce nás, Bohů vše vidí a vnímá.
Nemůžeme však zkáze zabránit.. to jen lidé mohou změnit svůj osud. Nikoliv Bohové..
A právě tehdy se Horus rozhodl..
Obětoval své božství.. obětoval pro lidi světa, který pomáhal vytvářet..
Odložil své vševidoucí oko, svou zlatou záři, svou moc a stává se člověkem...
Jedním z milionů..
jedním z milionů, co mohou udělat to, co nemohou Bohové, změnit svůj osud.. osud lidí..
Eset i Hathor s bolestí v srdci přijaly jeho rozhodnutí..
A právě tehdy vytváří společně Anch..
ANCH znamená ŽIVOT .. život věčný i život pozemský.. Horův život! Symbol jeho osudu i jeho volby..
Eset do něj vložila jeho Světlo, které proniká vší Temnotou..
a Anch se stává symbolem, co přečká věky..
V dobách, které přály změnám a byly nadějí lidí, přicházely Hathor a Eset
zpět na Zemi a stály Horovi po boku.
Možná tak konaly proto, aby ulehčily jeho úděl, ale také prot, aby připomněly jeho laskavému srdci, to co už pod tíhou věků zapomnělo..
že ke zlomení temné kletby není třeba měnit osud milionů...
ale stačí změnit jeden jediný... a temnota ztratí svou sílu.
Pak se znovu postupně na Zemi vrátí věk Laskavých Bohů.. vrátí se ke všem lidem.
Obrazy , myšlenky i slova vytvářené Hathor i Eset se pomalu vytrácejí a s nimi i obě bohyně. Znovu jsou vidět jen sloupy Karnaku, ale i ty se postupně rozplývají ve světle a opět se vrací prostý obraz malé kapličky..
Malá kaplička, několik židlí.. a na stěně kříž..
A ten kříž je tolik, tolik podobný tomu prastarému Anchu..
A ZROVNA TAK JAKO ON JE SYMBOLEM TOHOTO ŽIVOTA.. VĚČNÉHO I POZEMSKÉHO..
2024 ©